+420 777 553 220

+420 495 532 233

Pondělí - Úterý
08:00 - 18:00
Středa 10:00 - 18:00
Čtvrtek - Pátek
08:00 - 18:00
Sobota Neděle Svátky 09:00 - 16:00

PES

Veterinární zákroky

  • čipování + vystavení pasu
  • vakcinace – používáme vakcíny s 3letou imunitou proti vzteklině, psince, parvoviroze a infekční hepatitidě
  • vyšetření krevního obrazu do 10 min., biochemické vyšetření do 20 min., vyšetření moči, trusu atd.
  • RTG na DKK a DLK – dr. Hypská je i posuzovatelkou DKK a DLK, při němž vždy vystavuje detailní popis do protokolu – dát i protokol
  • USG – komplexní vyšetření dutiny břišní, vyšetření srdce včetně Dopplerovského vyšetření
  • endoskopické vyšetření dýchacího, zažívacího a močopohlavního aparátu včetně odstranění cizích těles
  • komplexní spektrum chirurgických zákroků včetně ortopedie(i zevní fixace) a neurochirurgie
Šijeme rány kovovými svorkami pro maximální kosmetický efekt a CHIRURGICKÝM LEPIDLEM
Centrum asistované reprodukce, vyvolání říje
  • Inhalační anestezie s připojením pacienta na 100% O2 a kompletním monitoringem
  • Stomatologická ošetření zahrnující mj. čištění zubního kamene, leštění, tzv. bílých výplní a řešení vad zkusu rovnátky
  • Poradna pro poruchy chování – např. agresivita, nadměrné štěkání, nečistotnost

Psí školka pro štěňata (ideálně věk 2-4 měsíce)

NOVINKA!!! – videootoskopie

BIOLOGIE

Základní informace o psu

Pes domácí, Canis familiaris, je nejpopulárnějším doma chovaným zvířetem na celém světě. V lidské společnosti zaujímá zcela zvláštní postavení. Vztah člověka a psa je vztahem dvou víceméně masožravých savců, kteří spolu sdílejí obydlí, potravu, přízeň i nepřízeň počasí a osudu. Vzájemně se využívají a projevují si náklonnost. Pracují spolu, hrají si a trpělivě se snášejí po tisíciletí.

Z historie

Zhruba před 35 milióny let vznikly z rodu Miacis různé pratypy šelem, příbuzných pozdějším šelmám psovitým. Známe přes čtyřicet druhů, z nichž některé jsou podobné medvědům, jiné hyenám a dalším kočkám. Byla však mezi nimi zvířata, která už vypadala jako psi, např. Cynodictis připomínal primitivního velškorgiho Cardigana. Z těchto psům podobných šelem se pak vyvinuli předkové psů.

Psi v nám důvěrně známé podobě se objevili na euroasijské scéně asi před 12 000 až 14 000 lety. Původně se myslelo, že předkem psa byl šakal nebo kříženec šakala s vlkem. Dnes jsou vědci toho názoru, že předkem psa je jižní forma vlka – vlk indický (Canis pallipes), který dodnes žije v Indii. Dalším předkem psa by mohl být vlk mongolský (Canis lupus chanco) ze severní Indie, Střední Asie a Číny nebo vlk stepní (Canis lupus campestris).

Z fosilních nálezů z doby bronzové (asi 4500 let př. Kr.) je možno rozeznat pět různých typů psů:

  • mastify
  • vlku podobné psy
  • chrty
  • ohaře
  • pastevecké psy

Od těch dob se vyvinulo tisíce plemen, ať už umělým nebo přirozeným výběrem. Během staletí část plemen vymizela, dnes je jich něco kolem čtyř set.

Biologie

Čeleď psovitých šelem zahrnuje lišky, psy, šakaly a vlky a je vysoce specializována. Tato zvířata jsou velmi přizpůsobivá a díky výborně tvarovanému tělu dokázala přežít na celém světě.

Pes je vybaven stejnými smysly jako člověk, výrazně se však liší jejich kvalitou. Čich psů je asi milionkrát lepší jak čich člověka. Proto se jej využívá nejen v myslivosti, ale také při vyhledávání zavalených lidí lavinou či při zemětřeseních, a také na vyhledávání drog nebo lanýžů. Čichová oblast u dospělého člověka zaujímá cca 3cm2. U psů zabírá plochu přibližně 130 cm2. Člověk má cca 5 milionů čichových buněk, jezevčík 125 milionů, foxteriér 147 milionů a německý ovčák 220 milionů.

Hmat je u psů vyvinut velmi málo, pes hmatové schopnosti téměř nevyužívá.

Zrak je přizpůsoben lovu malých, rychlých zvířat. Nehybné objekty pes snadno přehlédne. Psi nevnímají barevně a vidí především černou, bílou a různé odstíny šedé.

Sluch psů je vynikající, schopnost sluchu se však u různých plemen liší. Sluch psa může registrovat 35 000 kmitů/s, člověk 20 000 kmitů/s a kočka 25 000 kmitů/s. sluch psa je tak citlivý, že rozliší dva metronomy, z nichž jeden tiká stokrát a druhý šestadevadesátkrát za minutu. Pes také dovede uzavřít své vnitřní ucho tak, aby ze všeobecného hluku oddělil ty zvuky, na které se chce soustředit.

Psi jsou velmi citliví k vibracím. Dovedou předem varovat před zemětřesením, často o mnoho dní dřív, než je člověk schopen zaznamenat jakékoliv otřesy půdy. Psi reagují pouze na skutečné zemětřesení, dokáží je odlišit od asi 150 000 neškodných záchvěvů půdy, které se normálně vyskytují.

Mohutnou zbraní psů jsou jejich zuby a velmi silný skus. Pes o hmotnosti 20 kg dokáže při skusu vyvinout tlak 165 kg. Průměrný dospělý člověk má ve skusu asi 20 – 29 kg, nejsilnější skus u trénovaných mužů má kolem 70 kg. Bylo také prokázáno, že jsou psi schopni určité telepatie, tedy, že mají šestý smysl.

Socializovaní psi mistrně porozumí nenápadným signálům jiných jedinců – ať už psů nebo lidí. Tyto vlastnosti jim umožňují komunikovat s člověkem a navázat s ním přátelství. Signály hrají důležitou roli v životě psa. Mnoho signálů je předáváno čichem: psi značkují své okrsky častým močením a hrabou nohama, aby zanechali pachové stopy potních žláz, umístěných na polštářcích tlapek. Rádi se vyválejí v zapáchajících látkách, aby svůj tělesný pach umocnili. Vysoce vyvinuté jsou také výrazové prostředky zrakové. Pes má široký repertoár postojů, výrazů obličeje a poloh ocasu, kterými předává informace srozumitelné psům, ale i jiným zvířatům a člověku. Také škála zvukových signálů je široká a zahrnuje hrozivé vrčení, doprovázené často vyceněním zubů, kňučení, vytí, náruživé hlásení psa, pronásledujícího zvěř a různé typy štěkání.

Rozmnožování

Psovité šelmy se rozmnožují periodicky a mají zpravidla jeden vrh do roka. Doba březosti se pohybuje mezi sedmi týdny u psa ušatého nebo fenka a devíti týdny u psa domácího. Pes domácí se liší od většiny divokých druhů psovitých šelem tím, že fena přichází do říje dvakrát ročně. Postavení ve smečce má vliv na říjový cyklus a páření. O tom, se kterým psem se bude fena pářit, rozhoduje jejich postavení ve smečce. Např. alfa samice se páří s alfa samcem, ovšem pak se nechá nakrýt i od níže postavených samců. Vlci, šakali a kojoti za normálních podmínek ve volné přírodě většinou tvoří trvalé, věrné páry.

Nejen u chovných jedinců doporučujeme určení vhodné doby ke krytí feny, provedení vyšetření spermatu u psů, atd.

CHOV

Chov se řídí základními pravidly dědičnosti.

Těla živých organismů jsou tvořena buňkami. Každá buňka obsahuje jádro a to, krom jiného, obsahuje chromozómy. Chromozómy obsahují geny. Každý gen v chromozómu je nositelem určitých vlastností. Tyto informace jsou zakotveny v deoxyribonukleové kyselině (DNA). Geny tedy určují např. barvu očí, délku srsti, aj. Geny mohou vlivem záření (např. RTG), či vlivem různých chemikálií mutovat. Mutace se však mohou tvořit i spontánně. Mutace má pak za následek např. poruchu ve vývoji zárodku. Na vyšetření možných deformit genů nebo potvrzení otcovství lze využít DNA testy.

Pokud jste se rozhodli pořídit si nového psa, je vhodné konzultovat Váš výběr s Vaším veterinářem. Ten Vám poradí, jaké plemeno je pro Vás vhodné a jaké nikoliv. Například, do rodiny s malými dětmi se nehodí stejný pes, jako pro myslivce, který žije sám a nachodí denně několik kilometrů po lese. Nedoporučujeme kupovat psa jen kvůli přání dítěte. Pokud se rozhodnete psa pořídit, je dobré rozmyslet si, kde ho pak budete mít. Jestli bude žít s Vámi doma nebo venku. Pořiďte mu misky na vodu a krmivo, pelíšek, hračky, obojek, vodítko. Tyto věci naleznete na našem e-shopu.

Rozhodněte, kdo z Vaší rodiny bude jeho pánem – vůdcem smečky. Používejte všichni stejné povely a nikdy psa nebijte! Pes musí mít neustále k dispozici misku s vodou!

Každý pes (i trpasličí nebo malý) potřebuje základní výcvik! Veterinární centrum VIVA již deset let provozuje štěněčí školku, kde se štěňata naučí základní povely a majitelé zase jak o svého mazlíčka pečovat. Školka velmi prospívá štěňatům, mají možnost poznat své vrstevníky jiných plemen, poznají jiné lidi, nové prostředí. Více informací o školce a kontaktu na nás naleznete na našem webu (www.vivavet.cz) nebo nás můžete kontaktovat mailem či telefonicky.

Březost a porod

Fena obvykle dospívá ve věku 8 – 12 měsíců. V některých případech dospěje již v šesti měsících nebo až v osmnácti měsících. Jestliže Vaše fena nezačne do věku dvaceti měsíců hárat, poraďte se se svým veterinářem.

Hárání: období říje – hárání – trvá většinou 18 – 21 dní, fena je ochotná přijmout psa a může být oplozena jen během několika dní uprostřed doby hárání. První stádium říje se projevuje zduřením vulvy (zevních rodidel). Brzy na to začne mít fena krvavý výtok (není to obdoba měsíčního krvácení u žen). Výtok trvá 4 – 14 dní (10 dní v průměru). V té době je fena vysoce přitažlivá pro psy, ale odmítá jejich pozornosti. V následujícím stádiu se krvácení zmírní nebo úplně vymizí, vulva se maximálně rozšíří a fena je ochotna přijmout psa. Toto plodné období trvá asi 5 – 12 dní a v prvních dvou nebo třech dnech je fena k páření nejochotnější. V tomto čase fenu připustíme. Po dalších dvou dnech páření opakujeme, aby se šance na oplození zvýšila. U fen psa domácího se říje normálně dostavuje dvakrát do roka. Výjimkou jsou feny plemene basenži, které mají jen jeden sexuální cyklus jako divocí psi. Feny německého ovčáka mohou naopak hárat až třikrát ročně. Většina fen hárá v zimě a předjaří (leden až březen) a v létě (srpen až září). Vyskytují se však výjimky a některé feny mají mezi jednotlivými obdobími hárání delší nebo kratší pauzy.

Březost: březost feny trvá v průměru 63 dní. Od pátého týdne břicho zřetelně nabývá na objemu, a to i tehdy, když fena nosí jen dvě štěňata. U tlusté feny jsou známky přicházejícího mateřství špatně vidět. Doporučujeme provést kolem 25 – 30 dne březosti provedení ultrazvukového vyšetření, při kterém se stanoví počet štěňat. Od 35. dne březosti se začnou zvětšovat mléčné žlázy, struky postupně zduří a zčervenají. Tři až čtyři dny před porodem vylučují vodnatý sekret. U fen, které měly již několik vrhů, mohou struky naběhnout teprve v posledním týdnu březosti a mléko se spouští již pět nebo šest dní před porodem. Během březosti krmte fenu nejlépe kvalitními granulemi pro štěňata (pokud bylo zjištěno hodně štěňat, krmit ad libitum a dávku rozdělit na několik menších). Doporučujeme fenu také odčervit, a to před krytím a v případě gravidity deset dnů před porodem.

Porod: znáte – li bezpečně datum posledního páření, nemějte starost, když Vaše fena o několik dní překročí předepsaných 63 dní. Pokud žere, pije a cítí se dobře, nemá zabarvený výtok z rodidel a nenapíná svaly jindy než při pohybu, je vše v pořádku. Když zpozorujete některý z výše uvedených příznaků a porod do dvou hodin nezačne, poraďte se ihned se svým veterinářem. Je vhodné mít v době očekávaného porodu připravenou ohrádku, bednu či košík pro matku a štěňata, a také mít domluveného veterinárního lékaře, který bude v době porodu k dispozici na telefonu. Týden před očekávaným porodem je vhodné měřit feně pravidelně tělesnou teplotu. 24 hodin před porodem tělesná teplota feny klesne o jeden stupeň. Těsně před porodem si lze všimnout povislého břicha, uvolněných pánevních vazů a u některých fen i spuštění mleziva. Fena začíná být neklidná, odmítá jídlo, těžce oddychuje a připravuje si pelech. Přechází, někdy vyhledá jiné místo, než jste jí vybrali, hrabe v podestýlce a před ulehnutím se dlouho točí dokola, aby hned zase vstala. Toto předporodní stádium trvá cca 12 hodin, ale může být kratší i delší. Pokud v tomto období fena netlačí a nemá výtok z vulvy, je všechno v pořádku. Když fena začne tlačit a objeví se zbarvený, často lahvově zelený výtok, znamená to začátek porodu. Od této chvíle sledujte čas. První štěně by mělo být vypuzeno do jedné hodiny. Potíže při porodu budou popsány níže v kapitole nejčastější onemocnění.

Vývoj štěněte a péče o něj: štěňata se rodí hluchá a slepá. Oči se jim otvírají ve věku deseti až čtrnácti dní, pak trvá přibližně ještě týden, než skutečně dobře vidí. Uši se otvírají mezi třináctým a sedmnáctým dnem věku. V prvním týdnu štěňata nedělají nic jiného než spí a sají mléko. Jejich aktivita stoupá, kolem třech týdnů již prozkoumávají okolí. Do věku tří měsíců se střídají prudké vlny aktivity s vlnami únavy a spánku. Do věku sedmi až deseti dnů nejsou štěňata schopna udržet si tělesnou teplotu, proto je vhodné jim po dobu čtrnácti dnů zajistit nějaký zdroj tepla. U štěňat většiny plemen (ne u všech) se mohou na zadních končetinách vyskytnout „paspárky“. Nechte je veterinářem odstranit ve věku 5 – 7 dnů. Od druhého týdne věku je vhodné štěňata odčervit. Poté se odčervuje každých čtrnáct dní až do 3. měsíce věku. Od 3. měsíce věku do 6. měsíce věku odčervujte každý měsíc. Od půl roku věku odčervujte nejméně každého půl roku. Nezapomeňte přípravky na odčervení střídat (kvůli možnému vzniku rezistence u vnitřních parazitů). První vakcinace se provádí buď již v šestém týdnu věku (psinka, parvoviróza) nebo v osmi týdnech věku (psinka, hepatitida, parvoviróza). Následně se postupuje podle vakcinačního schématu, který daná veterinární klinika používá. Po šesti týdnech začněte s odstavem štěňat od matky. Měl by být ukončen v deseti týdnech, během odstavu začínáme přikrmovat granulemi pro štěňata, které pak krmíme až do jednoho roku věku. Ve věku kolem čtyř měsíců začínají štěňatům růst trvalé zuby, proto doporučujeme, zvláště u ovčáckých plemen, v období výměny chrupu, vakcinaci proti tetanu.

Rozdělení plemen podle FCI:

SKUPINA – PLEMENA OVČÁCKÁ, PASTEVECKÁ A HONÁCKÁ (S VÝJIMKOU ŠVÝCARSKÝCH SALAŠNICKÝCH PSŮ)
SKUPINA – PINČOVÉ, KNÍRAČI, PLEMENA MOLOSSOIDNÍ (DOGOVITÁ PLEMENA TYPU MASTIF) A ŠVÝCARŠTÍ SALAŠNIČTÍ PSI
SKUPINA – TERIÉŘI
SKUPINA – JEZEVČÍCI
SKUPINA – ŠPICOVÉ A TZV. PRIMITIVNÍ PLEMENA
SKUPINA – HONIČI A BARVÁŘI
SKUPINA – OHAŘI
SKUPINA – SLÍDIČI A RETRÍVŘI
SKUPINA – PLEMENA SPOLEČENSKÁ
SKUPINA – CHRTI

VÝŽIVA

Výživa začíná sáním mateřského mléka, a to až do odstavu (4 – 6 týdnů věku).

Během odstavu nabízíme štěňatům granule pro štěňata. U robustních (labradorský retrívr, zlatý retrívr, aj.) a atletických plemen (ovčáci, chrti, greyhoundi, ohaři, aj.) volíme speciální granule přímo pro tato plemena (např. ProPlan Puppy Robust, ProPlan Puppy Athletic). U těchto rychle rostoucích plemen je nutné klást velký důraz na kvalitu krmiva, pravidelně štěně vážit a sledovat jeho přírůstky. Nesmí růst moc rychle ani moc pomalu. U ostatních plemen volíme kvalitní granule pro štěňata (cena za 1kg by neměla být nižší jak 100,-). Krmíme zpočátku 5x denně, postupem času frekvenci krmení snižujeme, po půl roce věku lze krmit již jen dvakrát denně.

Krmením kvalitního granulovaného krmiva dostane Váš pes všechny podstatné látky, nutné pro vývin celého těla. Když pes dosáhne věku jednoho roku, plynule se přechází na krmivo pro dospělé psy. Opět je vhodné krmit značková krmiva (např. ProPlan, Hill´s, Eukanuba, Royal Canin). Značková krmiva obsahují vhodný poměr bílkovin, vlákniny, minerálních látek a vitamínů, tudíž při jejich krmení není potřeba psovi nic dalšího dodávat. Nezapomeňte vždy psovi zajistit dostatek pitné vody, ke které má nepřetržitý přístup.

Potřeba živin: pes domácí, tak jako jeho divocí příbuzní, potřebuje pro svůj život víc než jen maso. Hlavní složky potravy jsou:

  • bílkoviny pro stavbu a udržování těla
  • glycidy pro energii
  • tuky pro energii a dobrý stav kůže a srsti
  • vitamíny a minerální látky pro určité nezbytné chemické reakce v těle a na podporu imunitního systému
  • vlákninu pro správnou funkci zažívacího traktu
  • vodu pro všechny děje, které v těle probíhají

V různých obdobích života mají psi tuto přibližnou denní potřebu energie v kilojoulech (kJ):

  • štěně 910 kJ/kg tělesné hmotnosti
  • dospělý pes 550 kJ/kg tělesné hmotnosti
  • starý pes 230 kJ/kg tělesné hmotnosti

Tyto hodnoty platí pro středně aktivní psy.

Krom věku a stupně aktivity se musí brát ohled na momentální stav zvířete (březost, jojení a aktuální zdravotní stav), a také na vliv prostředí.

Co pes může také jíst:

Maso: maso je bohaté na bílkoviny, vitamíny, bohaté na fosfor a chudé na vápník. Při krmení pouze libovým masem se tělu nedostává tuku a poměr živin je nevyvážený. Játra by neměla tvořit víc než 5% celkové krmné dávky.

Ryby: jsou bohaté na bílkoviny, minerální látky a v některých případech i na tuk. Je lépe předkládat je vařené a odstranit velké kosti.

Sýry a mléčné výrobky: jsou bohaté na bílkoviny, tuky a minerální látky. Někteří psi nejsou schopni trávit laktózu (mléčný cukr), protože jim v těle chybí příslušný enzym. Mají pak průjem, případně zvrací.

Obiloviny: představují levný zdroj energie, vlákniny, minerálních látek a některých vitamínů. Podáváme je ve formě šrotů, sucharů a nebo vařené. Vařená rýže je výbornou náhražkou za obiloviny.

Zelenina: hodnotné jsou mrkev, zelí, ředkev a tuřín. Podáváme syrové nebo vařené.

Ovoce: psi si v těle tvoří vitamín C, ale mají – li ovoce rádi, klidně jej můžete podávat v přiměřeném množství.

Vejce: vejce jsou nejlepším zdrojem bílkovin. Ve žloutku je přítomen vitamín H.

Ostatní: ořechy, jedlá semena a med jsou výborné přídavky. Podávejte je v přiměřeném množství.

Opět připomínáme, že je nejvhodnější zvolit kvalitního výrobce granulovaných krmiv (počítejte s cenou kolem 100Kč/kg) a krmit jimi. Obsahují vše potřebné pro zajištění všech důležitých živin, které pes potřebuje. Krmení psa vařenou domácí stravou je velmi náročné na vědomosti majitele o výživě psa a navíc je velmi těžké dosáhnout vyvážené krmné dávky s obsahem všech důležitých nutričních látek.

Co pes nesmí jíst:

Kávu, čaj, kakao: Nebezpečné přítomné látky – teobromin, metylxantin – se vstřebávají přes stěnu trávicího traktu. Největší koncentrace těchto látek, a tedy nejvíce nebezpečná je čokoláda na vaření, pak tmavá čokoláda a nakonec kakao.
Příznaky otravy jsou: celková slabost, excitace, potácivá chůze, zvýšená teplota, zvracení, časté močení.

Cibuli, česnek: Účinná látka v této zelenině ničí červené krvinky. Zvýšenou citlivost k této látce mají plemena akita inu a shiba inu.
Příznaky otravy jsou: nechutenství, zvracení, slabý pulz, bledé sliznice.

Hrozny a rozinky: Mechanismus účinku obsažených látek není znám. První příznaky se objevují cca hodinu po požití.
6 – 24 hodin po požití se objevuje nechutenství a zvracení, letargie, bolestivé břicho, ledvinové selhání.

Avokádo: Účinná látka je persin. Toxické jsou všechny části rostliny.
Příznaky otravy: letargie, celková slabost, zrychlený dech , otok mléčné žlázy u laktujících zvířat.

Makadamové ořechy: Toxické mohou být už 2,2g ořechů na 1kg živé hmotnosti zvířete. Mechanismus účinku dosud není znám.
Příznaky otravy: letargie, celková slabost, zvracení, nekoordinovaná chůze, třes.

Chmel: Příznaky otravy: tmavá moč, 2 – 8 hodin po požití chmelu tělesná teplota rychle stoupá nad 41ºC, excitace, zrychlený dech.

Sůl: Toxická dávka je už 2mg/kg hmotnosti zvířete (jedna kávová lžička obsahuje cca 8g soli). Kvůli vysokému obsahu soli se nedoporučuje krmit psy lidskou stravou.
Příznaky otravy: letargie, zvracení, prudký průjem, časté močení, kašel, zrychlené dýchání, zvýšená teplota, potácivá chůze, křeče, dehydratace.

Xylitol: Sladidlo používané v lidské stravě (E976). Pro svůj účinek proti ukládání zubního plaku je součástí žvýkaček a zubních past.
Příznaky otravy: letargie, zvracení, zvýšená krvácivost – tvorba podlitin, bezvědomí, křeče.

PREVENCE

1) Krmit kvalitní granulované krmivo nebo kvalitní konzervy a zajistit neomezený přísun pitné vody.
2) Zajistit psovi vhodné prostředí – pokud není chován v bytě či v domě, tak prostorný krytý kotec s boudou, kotec i boudu pravidelně čistit, na zimu zateplit, nesmí být průvan.
3) Umožnit psovi dostatek pohybu.
4) Zajistit minimálně povinnou vakcinaci proti vzteklině, pravidelně odčervovat, pečovat o srst, uši, oči, drápy, atd.
5) V případě jakékoliv poruchy zdravotního stavu vyhledat veterinárního lékaře, raději přijít dříve, než později.
6) Zajistit odpovídající výcvik a výchovu. Toto platí pro všechna plemena včetně trpasličích!
7) žádném případě psovi nepodávat léky bez vědomí veterinárního lékaře.
8) Pokud dojde k pokousání jiného zvířete nebo člověka, spolupracovat s pokousaným člověkem, případně s majitelem pokousaného zvířete a nechat svého psa vyšetřit veterinárním lékařem na vzteklinu i přes to, že je Váš pes očkován.

Vakcinační schéma pro psy
Věk 8-10 týden 11-13 týden 14-16 týden Rok 1 Rok 2 Rok 3
Psinka D D D     D
Hepatitida H H H     H
Parvoviróza P P P     P
Leptospiróza   L L L L L
Psincový kašel (ILT)   KC   KC KC KC
Vzteklina     R     R
Lymeská borelióza   B   B B B
Tetanus   T   T   T


Pozn.: Červeně zvýrazněny jsou běžné vakcíny aplikované v kombinaci, zeleně pak vakcíny doporučované u rizikových plemen či psů s rizikem nákazy.

Systém odčervení:

Odčervení doporučujeme provádět v pravidelných intervalech a vždy jiným přípravkem ve 2, 4, 6, 8 týdnech věku, od 3. měsíce věku do 6. měsíce věku 1x za měsíc a od věku 6 měsíců výše pak jednou za půl roku. U psů se zvýšeným rizikem začervení (lovecký, hlídací, záchranářský) či v rodinách s malými dětmi doporučujeme odčervení provádět v 3 – 4 měsíčních intervalech.

NEJČASTĚJŠÍ ONEMOCNĚNÍ

Onemocnění, která mohou Vaše psa postihnout, lze rozdělit na několik druhů:

  • vrozená – např. dědičně nesená onemocnění (např. dysplazie loketního a kyčelního kloubu), plemenné predispozice (kolaps průdušnice, luxace pately, torze a dilatace žaludku u velkých plemen, onemocnění meziobratlových plotének, aj.)
  • infekční – např. vzteklina, leptospiróza, tetanus, borelióza, psinka, parvoviróza, infekční hepatitida
  • parazitózy – např. oblí (škrkavky) a ploší (tasemnice) červi, zablešení, klíšťata, dravčíci, svrab, demodikóza
  • ostatní – nádory, anémie, endokrinní poruchy, alergie, traumata, degenerace kloubů a páteře, záněty dělohy, záněty močového aparátu, rohovkový vřed, otravy, aj.

1) Vrozená či vázaná na plemeno

Častým, dědičně neseným onemocněním, je dysplazie loketního a kyčelního kloubu u velkých plemen psů (labrador, německý ovčák, aj.). Toto onemocnění vzniká špatným vývinem těchto kloubů, následkem je pak kulhání již v mladém věku, které se postupem času zhoršuje a může končit úplnou nechutí k pohybu, velmi omezenou pohyblivostí postižených kloubů a neschopností se hýbat. U predisponovaných plemen je toto onemocnění cíleně vyhledáváno, aby nedocházelo k degeneraci plemene. K uvedení do chovu je pak u psů predisponovaných plemen s PP nutné provést RTG vyšetření loktů a kyčlí, snímky jsou vyhodnoceny a poté je pak pes či fena zařazena či vyloučena z chovu. U postižených psů lze pak rychlost postupu onemocnění zmírnit podáváním specialit s obsahem kyseliny hyaluronové, glukosaminu, chondroitinu a MSM (např. Alavis).

Častým onemocněním vázaným na určité plemeno je pak kolaps průdušnice, luxace čéšky a portosystemický zkrat u plemene jorkšírský teriér, boloňský psík, maltézáček, aj.

Kolaps průdušnice je stav, kdy dochází k degeneraci chrupavčitých prstenců průdušnice a ty kolabují (ztrácí svůj průměr a smršťují se). Vzniká pak jen úzká mezírka pro průchod vzduchu do plic. Kolapsy mohou postihnout také průdušky. Kolaps průdušnice se projevuje sípáním, kašláním, lapáním po dechu, netolerancí zátěže, eventuelně i namodralým zbarvením sliznic z nedostatku kyslíku. Řešením je pak chirurgický zákrok, kdy se na kolabované prstence umístí plastové stenty, které prstence roztahují. V případě kolapsu průdušek pak přichází v úvahu pouze podpůrná péče.

Konkrétní případ kolapsu průdušnice naleznete v Zajímavých případech a v Encyklopedii.

Luxace čéšky je stav, který nastane při nedostatečnému vývoji hlavice stehenní kosti, ve které probíhá čéška. Žlábek, ve kterém čéška leží je nedostatečně hluboký a čéška pak při pohybu vyskakuje buď na vnitřní nebo na vnější stranu kolene. Při pohybu se to projevuje chvilkovým poskakováním po třech. Léčba luxace čéšky je chirurgická a spočívá v prohloubení žlábku v hlavici stehenní kosti a následně fixaci vazu čéšky k drsnatině na holenní kosti.

Konkrétní případ luxace čéšky naleznete v Zajímavých případech a v Encyklopedii.

Portosystémový zkrat (PSS – portosystemic shunt) je vrozená vada, která může být v játrech nebo mimo ně. Pokud je mimo játra (extrahepatální), pak vznikají cévy, které spojují portální žílu (přivádějící krev z těla do jater na pročištění) nebo její odnože se zadní dutou žílou, která vede krev z těla do srdce. Dochází pak k tomu, že jen málo krve projde játry, aby se pročistila a její nepročištěná většina putuje do celého těla. stejná situace vzniká, pokud je zkrat přímo v játrech. Zjištění, zda má Váš pes PSS či ne je důležité z několika důvodů. Za prvé, dochází stále k samootravování organismu toxiny ze střeva, což vede k různým zdravotním poruchám; za druhé, jakákoliv narkóza u takto postiženého pacienta může být velmi riziková. Diagnostika PSS se provádí odběrem krve nalačno a dvě hodiny po nakrmení. V krvi sledujeme hladinu žlučových kyselin. Pokud je již nalačno vysoká, je téměř stoprocentní, že pes trpí PSS. Pokud je diagnostikován extrahepatální zkrat, pak jej lze léčit i chirurgicky, podvázáním cévní zkratky.

Konkrétní případ PSS naleznete v Zajímavých případech a v Encyklopedii.

Torze a dilatace žaludku (GDV) – znamená přetočení a roztažení žaludku. K němu nejčastěji dochází u velkých plemen. Tato plemena jsou k GDV predisponována zejména tím, že závěsy, které drží žaludek, jsou u těchto psů příliš dlouhé a tak velmi snadno dojde k přetočení žaludku. Navíc je přední část břišní dutiny velmi prostorná. Žaludek se přetáčí ve své podélné ose, tudíž dojde k zaškrcení vstupu a výstupu ze žaludku. Pak dochází k jeho postupnému rozšiřování vlivem nahromaděného plynu. Dále se rozvíjí kolaps a pokud se rychle nezasáhne, tak pes umírá na oběhové selhání. Tato situace vzniká například tak, že se v horkém dni pes v krátké době napije velkého objemu vody nebo když se pes nakrmí velkého množství granulí či jiného krmiva a pak běhá, skáče či se válí. Pokud již k GDV dojde, poznáte to tak, že má pes nafouklé břicho, nápinky na zvracení – ale nezvrací, sliní a postupně upadá do šoku a bezvědomí. Je nezbytné urychleně vyhledat veterinárního lékaře. Ten provede (pokud je to nutné) trokarizaci žaludku (vypustí plyn jehlou přes stěnu břišní), umístí nitrožilní kanylu, kterou zásobuje tělo tekutinami a hlídá životní funkce. Posléze, až je pes stabilizován, provede sondáž žaludku a pokud se zdaří, pak vypustí obsah žaludku ven. Sondáž žaludku se však zdařit nemusí, pak je nutné přistoupit neprodleně k chirurgickému zákroku. Když se sondáž zdaří, lze chirurgický zákrok odložit dle stavu pacienta až o několik dní. V této době však pacient nesmí přijímat krmivo, pouze vodu a v malých dávkách několikrát denně.

Při operaci je pak žaludek umístěn do správné polohy (pokud se povede sondáž, pak to nemusí být nutné, pokud se sondáž nezdaří, pak je žaludek otevřen a jeho obsah vypuštěn), zkontroluje se slezina (často se přetočí také, jelikož leží na společném závěsu se žaludkem) a žaludek se přišije ke stěně břišní (gastropexe). Přišití žaludku je nutné, jelikož pokud se neprovede, pak je velmi pravděpodobné, že k GDV opět dojde.

Prevencí vzniku GDV je krmení psů predisponovaných plemen dvakrát denně a u obrovských plemen (molossoidní plemena, vlkodavi, aj.) podávat velké granule, aby je pes musel pokousat a nehltal je. Po jídle by pak měl následovat pohybový klid 1 – 2 hodiny. (Pro více informací VIZ Encyklopedie).

Onemocnění meziobratlových plotének je problémem u plemen s dlouhými zády a krátkýma nohama – hlavně u jezevčíků, může však postihnout kterékoliv plemeno. Pokud dovolíte svému jezevčíkovi, aby chodil do schodů a ze schodů, skákal na pohovku a z ní dolů, atd., pak zvyšujete pravděpodobnost, že Váš pes onemocní.

Páteř je složena z obratlů. Obratle tvoří kanál, ve kterém probíhá mícha. Mezi jednotlivými obratli jsou vloženy meziobratlové ploténky (disky), které jsou složeny z vazivového pouzdra (anulus fibrosu) a gelového centra (nucleus pulposus). Disky zpevňují a stabilizují páteř. Jakmile dojde k výše uvedenému pohybu, meziobratlová ploténka může vyhřeznout přímo do míchy, což způsobí její poškození a následně vyvolá její otok. Z toho pak plynou neurologické potíže – vrávorání končetin, inkontinence stolice či moči, necitlivost zadních končetin, úplná obrna končetin. Diagnostika obsahuje klinické vyšetření, neurologické vyšetření, případně pak RTG vyšetření bez užití kontrastní látky a pak také, pokud se majitelé rozhodnou pro chirurgický zákrok tak i tzv. myelografii. Myelografie se provádí v narkóze a spočívá v injekci kontrastní látky do páteřního kanálu. Poté se pacient snímkuje pomocí RTG a na snímcích lze vidět přesné místo stlačení míchy. Operace spočívá ve zbroušení části obratlů a narušení vazivového pouzdra ploténky, která pak, pokud má opět vyhřeznout, vyhřezne místo do míchy směrem dolů. Operace je možná pouze v začátcích potíží. Jakmile potíže přetrvávají a dochází k úplné necitlivosti zadních končetin, mícha bývá již nevratně postižena a operace ztrácí smysl.

Konzervativní léčba pak spočívá v tom, že je na základě neurologického vyšetření společně s vyšetřením RTG nasazen kortikosteroid, kterým tlumíme otok a zánětlivou reakci míchy. kortikosteroid je nejprve podáván ve vyšších dávkách, posléze jeho dávku snižujeme na nejnižší možnou účinnou. Léčba jím může trvat týdny. Společně s podanými léky pak velmi rozhoduje absolutní omezení pohybu, pouze na vykonání potřeby. Jinak musí být pacient 4 – 6 týdnů v naprostém klidu. Bohužel, často se pacientovi natolik uleví, že majitelé nerespektují rady lékaře a psovi nechají volnost, která mnohdy zaviní opětovný návrat těchto potíží.

Více informací naleznete v Encyklopedii.

2) infekční onemocnění

Psinka
Psinka je virové onemocnění. Jelikož je jeho výskyt výrazně utlumen očkováním, vyskytuje se u nás ojediněle, a to u nevakcinovaných psů. Klinické příznaky se liší v závislosti na věku psa, virulence viru, vlivu prostředí a imunitním systému psa. Většina infekcí psinkou je tzv. subklinických, to znamená, že probíhají bez klinických příznaků nebo se projeví pouze lehkými příznaky postižení horních cest dýchacích. Takové situace se většinou samy upraví, aniž by musela být zahájena léčba. U mladých psů, psů s nedostatečnou funkcí imunitního systému a neočkovaných psů se může vyvinout velmi vážné, generalizované onemocnění. Tato forma postihuje nejčastěji neočkovaná štěňata ve věku mezi 12 – 16 týdny. Prvním příznakem je výtok z nosu a očí, následně pak suchý kašel a někdy i zánět mandlí. Kašel se dále mění, začíná být vlhký a produktivní (zvíře vykašlává hlen) s tím, jak se rozvíjí zápal plic. Postižení psi jsou apatičtí, deprimovaní a mohou mít horečku. Může se také objevit lehký či těžký průjem. Dále dochází ke vzniku hyperkeratózy (což je nadměrné odumírání kožních buněk, které se pak hromadí a tvoří tvrdé, rozpraskané vrstvy) na čenichu a polštářích tlapek. Následně může dojít k neurologickým poruchám – nástupu záchvatů, obrny končetin, demence a dezorientace, aj. Léčba tohoto onemocnění je symptomatická a podpůrná, s malou šancí na úplné uzdravení. Nejlepší prevencí je proto Vašeho psa naočkovat již v šesti či osmi týdnech a pak co tři týdny přeočkovávat až do věku čtrnácti až šestnácti týdnů.

Infekční hepatitida
Infekční hepatitida je virové onemocnění. Virus se šíří hlavně mezi psy mladšími jak jeden rok (nejvážněji probíhají u štěňat od narození do věku tří týdnů), a to sekrety z nosu a tlamy. Poté, co se virus pomnoží, proniká hlavně do tkáně jater a stěny cév, ledvin a oka. Virus může několik měsíců po infekci přežívat v ledvinách. Klinickými příznaky jsou: horečka, zvýšená srdeční frekvence, zvětšené mandle, kašel spojený se zánětem průdušek a plic, otok hlavy a krku. Během zotavení se pak rozvíjí zákal rohovky. Diagnóza je stanovena na základě hematologického vyšetření krve, defektů srážení krve, postmortálně při pitvě, biopsií jater a izolací viru. Léčba je podpůrná, lze užít i antivirotika. Zvířata, která se uzdraví jsou predisponována ke vzniku jaterní fibrózy. U štěňat je prognóza špatná. Prevencí je očkování štěňat, které lze provést již v šesti týdnech a důsledná chovatelská opatření během odchovu štěňat.

Parvoviróza
Parvoviróza je virové infekční onemocnění střeva. Nejčastěji se vyskytuje u neočkovaných štěňat. Možnost infekce závisí na stavu imunitního systému psa, věku, virulenci viru a přítomnosti jiných onemocnění či parazitóz ve střevě. K tomuto onemocnění jsou vnímavější dobrmani, rotvajleři, labradoři, pitbulové a němečtí ovčáčtí psi. Onemocnění vzniká tak, že virus ničí střevní sliznici. Následně vzniká průjem (může být i nemusí), zvracení, dehydratace, nechutenství, krvácení do střeva. Může se také rozvinout septický šok. Onemocnění je bez adekvátní agresivní léčby smrtelné. Pokud pacient přežije první čtyři dny onemocnění, je prognóza dobrá. Léčba je podpůrná, je nutné zavést nitrožilní kanylu a dodávat pacientovi tekutiny, obvykle jsou nasazena antibiotika. Následně pacient dostává dietu. Nejlepší prevencí tohoto onemocnění je očkování štěňat již od šestého nebo osmého týdne věku až do čtrnáctého až šestnáctého týdne věku.

Leptospiróza
Leptospiróza je infekční onemocnění, které způsobují bakterie rodu Leptospira. Toto onemocnění primárně postihuje ledviny, játra a plíce. Potíž je v tom, že původce leptospirózy je vylučován močí potkanů a krys. Ti jsou tedy přirozenými zdroji tohoto onemocnění. Nejhorší situace pak nastává při záplavách, kdy voda zatopí potkaní doupata, vyplaví staré sklepy, budovy a kanály, a tak se kontaminuje. Zvířata, ale i lidé jsou v těchto obdobích ve zvýšeném riziku nakažení tímto onemocněním. Vyšší riziko onemocnění leptospirózou je také u samců, psů ve středním věku, pracovních plemen a kříženců. Bakterie se do těla dostávají buď různými oděrkami a ránami nebo neporušenou sliznicí. Dále se do těla dostává kousnými zraněními, přes placentu, pozřením kontaminovaných tkání, vody, podestýlky, krmiva a dalších kontaminovaných věcí. Toto onemocnění se projevuje útlumem, bolestí svalstva, zrychleným dýcháním a zvracením, horečkou, krváceninami na sliznicích, krví ve stolici, krvácením z nosu. Peraktuní forma leptospirózy trvá několik hodin až dní a končí smrtí ještě předtím, než dojde k projevu postižení ledvin a jater. U akutní formy se mohou objevit výše zmíněné příznaky plus navíc tvorba tekutiny v břiše, ztráta hmotnosti, postižení jater (projeví se žloutenkou, zvracením, průjmem, nervovými příznaky) a ledvin (nadměrné močení a pití). Perakutní forma probíhá tak rychle, že léčba není možná. Akutní forma je řešena hospitalizací pacienta, infuzní terapií a vysokými dávkami antibiotik.

Velkou výhodou je, že proti leptospiróze lze očkovat. Vakcinace začíná od desátého týdne věku štěněte a po třech týdnech proběhne revakcinace. Další revakcinace jsou pak každoroční. Pro psy s vyšším rizikem nakažení existují vakcíny proti více druhům leptospir (např. Biocan L nebo od roku 2013 i Nobivac Lepto).

Tetanus
Tetanus je způsoben bakterií Clostridium tetani. Tato bakterie je přirozeně přítomna v půdě, hnijícím materiálu, atd. Na onemocnění tetanem jsou vnímavější ovčácká plemena než ostatní psi. Bakterie je v prostředí přítomna ve formě spór, což jsou velmi odolné schránky, ve kterých virus čeká na vhodné prostředí. Takovým vhodným prostředím je hluboká rána – například po vypadlém mléčném zubu, bodné a řezné rány, aj. V takové ráně vzniká ideální prostředí pro virus, jelikož tam není přístup kyslíku. Pak dojde k přeměně spóry na vegetativní formu a dochází k produkci toxinu (tetanospasmin).

Klinické příznaky se objevují tři až dvacet dní po infekci či zranění. Příznaky jsou: strnulá chůze, vzpřímené ušní boltce, napnutý ocas, stahy tvářových svalů, ztuhlost šíje a žvýkačů. Příznaky mohu být vážnější v okolí místa zranění. V pokročilých stádiích onemocnění pak zvíře padá, mlátí nataženými končetinami v křečích a má křečovitě zakloněnou hlavu. Záchvaty křečí se střídají s periodami klidu. Jak nemoc postupuje, záchvat křečí pak vyvolá jakýkoliv hlasitější zvuk, rozsvícení světla, atd. Při záchvatu křečí často zvíře umírá na udušení.

Léčba spočívá v důkladném vyčištění, případně znovuotevření rány, aplikaci antibiotik, neutralizaci toxinu specifickým antitoxinem a intenzívní podpůrnou léčbou. Čím dříve je onemocnění zachyceno, tím vyšší pravděpodobnost je, že se pacient bez následků uzdraví. V pokročilých stádiích je možnost hospitalizovat zvíře ve speciálních vypolstrovaných boxech, aby bylo minimalizováno riziko vzniku dalších záchvatů. V takových případech je však šance na vyléčení bez následků již malá.

Nejlepší prevencí je proto očkování proti tetanu již od desátého týdne věku. U štěňat všech plemen alespoň do doby, než dojde k výměně zubů, ovčácká, pracovní a lovecká plemena by měla být očkována rutinně.

Vzteklina
Vzteklina je infekční virové onemocnění. Na našem území se již téměř nevyskytuje. Ovšem díky migraci lišek a ostatních drobných savců zde samozřejmě riziko nakažení existuje. Ze zákona je povinnost každého majitele psa nechat jej v období od tří do šesti měsíců věku naočkovat. Přeočkování je prováděno v závislosti na užité vakcíně, a to buď každoročně nebo jednou za dva až tři roky. Vzteklina je, stejně jako leptospiróza, přenosná i na lidi. K nákaze dochází kousnutím nemocným zvířetem, které vylučuje virus ve slinách. Vzteklina má tichou a zuřivou formu. Zuřivá se dále dělí na stádium prodromální, excitační a paralytické. Během tiché formy dochází k vylučování viru slinami do prostředí, probíhá jinak bez příznaků. Tato forma se u psů vyskytuje výjimečně. Ve stádiu prodromálním zuřivé formy vztekliny zvíře ztrácí plachost, zdá se apatické, může mít snížený apetit, sliní, atd. Již na začátku této formy je zvíře infekční – vylučuje virus ve velkém množství slinami. Toto stádium trvá cca 5 dní. Následuje excitační stádium, kdy je zvíře velmi agresivní, napadá vše v okolí, sebezraňuje se, má nervové příznaky, rozšířené zornice, atd. Paralytická forma je konečným stádiem, dochází ke změně hlasu, obtížnému kousání a polykání, atd. Pokud zvíře přežije excitační stádium, zpravidla v paralytickém umírá. Na rozdíl od lidí, postižená zvířata netrpí hydrofobií – strachem z vody.

Pokud je podezření na onemocnění vzteklinou, její průkaz je možný pouze po smrti pacienta. Je nutné podotknout, že veterinární lékař má právo při podezření na nakažení vzteklinou dotyčného psa ihned utratit. Diagnostika se pak provádí specifickými metodami z nervové tkáně nemocného psa.

Pokud dojde k pokousání Vás či Vašeho psa jiným psem, je vždy nutné zajistit, aby jeho majitel prokázal, zda je pes očkován proti vzteklině a první a pátý den po pokousání se dostavil na prohlídku u veterinárního lékaře, který o těchto vyšetřeních vede záznam a vystaví protokol.

Prevencí nákazy tímto onemocněním je jednoznačně pravidelné očkování Vašeho psa proti vzteklině. Důležité také je nesahat na volně žijící zvířata. Pokud by Vás volně žijící zvíře pokousalo a Vy jej nemůžete zajistit, navštivte neprodleně svého ošetřujícího lékaře nebo vyhledejte pohotovostní službu. Pravděpodobnost, že byste však onemocněli vzteklinou, je na našem území téměř nulová.

3) Parazitózy

Parazitózy dělíme na vnější (ektoparazitózy) a vnitřní (endoparazitózy)

  1. Vnější blechy

Zablešení je velmi nepříjemné jak pro Vašeho psa, tak pro Vás. Blecha psí parazituje v srsti psů, množí se v ní a saje krev a tkáňový mok. Vylučuje malé černé exkrementy. Nejčastěji parazitují v oblasti zádě na bázi ocasu a na krku. Jejich činnost vyvolává svědění, Váš pes se od blechy může nakazit i tasemnicí. V případě výrazného zablešení může dojít až k chudokrevnosti. Velmi častým jevem u psů je také alergická reakce na sliny blech. Ta se projevuje úporným svěděním, hlavně v oblasti kořene ocasu a beder, které může vést až k jeho rozkousání či rozškrábání na krev.

Pokud se chcete efektivně zbavit blech, je nutné ošetřit psa vhodným antiparazitárním přípravkem, tímto také ošetřit jeho pelech, boudu, všechna místa, kde se pohyboval důkladně vyčistit, věci vyprat. Čím důkladněji tyto prostory vyčistíte, tím vyšší pravděpodobnost je, že se blech nadobro zbavíte. Je vhodné psa po odblešení také odčervit.

Demodikóza
Demodikóza je závažná parazitóza, kterou způsobuje trudník psí. Pes se jím může infikovat již jako štěně přímým stykem s matkou. U dospělých pak propuknutí demodikózy závisí na stavu imunitního systému (projeví se hlavně u jedinců se slabou imunitou). Demodikóza je primárně nesvědivé onemocnění. Demedex parazituje hluboko v kůži v mazových váčcích chlupových folikulů a živí se mazem. Na kůži se tvoří ložiska bez chlupů, kterých postupně přibývá. Pokud tento stav zůstane bez povšimnutí a nebo dojde k jakémukoliv snížení imunity, může se rychle demodikóza rozšířit a vytvořit tzv. generalizovanou formu, kdy je již kůže pokryta krustami, může být rozpraskaná, z prasklin pak vytéká hnis a krev. Dojde k sekundární kontaminaci bakteriemi a vzniká septický stav. Ten pak může končit i smrtí.

Diagnostika probíhá pořízením kožního seškrabu z okrajů kožních lézí, seškrab musí být hluboký a kůže při seškrabu musí být stlačena, aby došlo k vyprázdnění mazových váčků. Poté je jeho přítomnost potvrzena či vyloučena mikroskopickým vyšetřením. Léčba demodikózy je v prvotním stádiu jednoduchá, probíhá aplikací vhodného ektoparazitika. Pokud dojde ke generalizované formě, pak musí být léčba intenzívní a bývá dlouhodobá.

Nejlepší prevencí je používat vhodná ektoparazitika a v případě, že chcete mít psa pro chovné účely si zjistit, zda se v chovu tato parazitóza nevyskytla (genetická predispozice).

Svrab tělový
Svrab, lidově prašivina, je parazitóza, kterou způsobuje zákožka svrabová. Tento parazit žije v kůži, vrtá chodbičky a saje tkáňový mok. Páří se na kůži. Vlivem zákožek se na kůži tvoří ložiska bez chlupů se suchou, mnohdy rozpraskanou kůží. přítomnost zákožek vyvolává svědění. Pokud je tato parazitóza ponechána bez léčby, může dojít k masivní invazi zákožek, což má za následek ztrátu chlupů téměř na celém těle, zbude jen suchá, rozpraskaná kůže. Jestliže dojde k sekundární bakteriální infekci, pak se vytvoří hnisavý zánět kůže. Léčba spočívá v provedení kožního seškrabu a při mikroskopickém vyšetření se prokáže původce. Pak lze aplikovat vhodné ektoparazitikum. Prevencí je zamezit kontaktu Vašeho psa hlavně s volně žijícími a toulavými psy. Zákožka svrabová je druhově specifická, proto ji Váš pes může chytit od jiného psa, lišky či ostatních psovitých šelem. Pozor, tuto zákožku může pes přenést i na Vás.

Svrab ušní
Ušní svrab způsobuje také zákožka, ovšem jiný její druh. Na rozdíl od tělového svrabu není původce ušního svrabu druhově specifický. Proto se jím Váš pes může nakazit třeba od kočky. Původci ušního svrabu parazitují na kůži zevního zvukovodu. Živí se tkáňovým mokem. Jejich činností vzniká velké množství černě zbarveného mazu – vypadá jako kávový lógr. Uši postiženého psa jsou citlivé, pes stále třepe hlavou a uši či ucho si drbe. Diagnostika probíhá provedením výtěru z postiženého ucha, který je pak podroben mikroskopickému vyšetření. K léčbě jsou poté užívána antiparazitika. Ušním svrabem může onemocnět i člověk.

Dravčíci
Dravčíci patří mezi roztoče, stejně jako trudník, zákožky a klíšťata. Tento parazit žije na kůži. Proto je tato parazitóza lehce diagnostikovatelná. Dravčíci sají tkáňový mok a lymfu. Jejich činností vzniká svědění. Vajíčka lepí na chlupy, ta pak odpadávají a jsou zdrojem infekce. Diagnostika probíhá podobně jako u svrabu s tím rozdílem, že kožní seškrab se dělá jen z povrchu kůže, nikoliv z hloubky kůže. Tohoto parazita se lze zbavit vhodným ektoparazitikem.

Klíšťata
Klíště obecné všichni dobře známe. Parazitují všechna vývojová stádia, živí se krví. Klíště je přenašečem klíšťové encefalitidy a lymeské boreliózy. Klíště rádo obývá louky s vysokou trávou a lesy s nízkým podrostem, nyní se však vyskytuje plošně. Proti klíšťatům je k dispozici celá řada antiparazitik v různých formách (pipety, obojky, postřiky). Pokud u svého psa najdete přisáté klíště, postup je následující: je vhodné zakoupit u veterinárního lékaře pinzetu pro tento účel vyráběnou; pinzetou uchopte klíště a vytočte jej (je jedno, jestli budete točit proti či po směru hodinových ručiček); místo, kde bylo klíště přisáté vydezinfikujte nejlépe dezinfekčním roztokem s jódem (Betadine). Může se stát, že se Vám povede klíště přetrhnout. Poté je nejlepší dlouho neotálet a navštívit veterinárního lékaře. Po manipulaci s klíštětem si dobře umyjte ruce.

  1. Vnitřní:

Vnitřní parazité se dělí na ploché a oblé červy.

  1. Ploší červi - Tasemnice psí:

Tasemnice psí je parazit, žijící ve střevě. Jejím mezihostitelem je blecha a všenka, definitivním hostitelem je pes, kočka a klidně i člověk. Pes se nakazí pozřením mezihostitele. Tělo tasemnice sestává z jednotlivých článků, články obsahují vajíčka. Z definitivního hostitele (v našem případě pes) články odcházejí s trusem do vnějšího prostředí. Články jsou viditelné okem a vypadají jako rýže. Tasemnice je přisátá na stěnu střeva a odebírá svému hostiteli živiny. Může takhle bez potíží parazitovat roky. Příznaky jsou: hubnutí, při opravdu velké invazi tasemnic pak i ucpání střeva. Diagnostika se provádí koprologickým vyšetřením trusu. Na tasemnici psí účinkuje řada tablet na odčervení. Prevencí je zamezit invazi blech používáním antiektoparazitik.

Poznámka: při cestování do některých zemí EU je vyžadováno ošetření proti echinokokóze. Echinokokózu způsobuje tasemnice Echinococcus granulosus. Tato tasemnice se vyskytuje i u nás. Mezihostitelem je široký okruh zvířat a bohužel i člověk. Mezihostitel se nakazí pozřením infikovaného materiálu (syrové maso, trus, aj.). Primárně pak echinokokus parazituje ve střevě, články, které odcházejí trusem však nejsou okem viditelné. U člověka pak dochází k tomu, že se larvy dostávají do jater a jiných tkání a tvoří klidová stádia – cysty. Tyto cysty pak mohou vytvořit hrozen, který může být velký jako dětská hlava. Takové případy se řeší podobně jako nádorová onemocnění.

Diagnostika této tasemnice se provádí vyšetřením trusu psa. Léčbou a zároveň i prevencí této parazitózy je pravidelné odčervování psů. Doporučuje se také nekrmit psy syrovým masem.

  1. Oblí červi - Škrkavky

Škrkavky jsou častým parazitárním onemocněním psů a koček. Pes se nakazí buď pozřením vajíček škrkavek nebo jako štěně i přes placentu od matky. Vajíčka se po pozření dostávají do střeva, kde se z nich vylíhnou larvy, které se přes stěnu střeva dostávají do různých orgánů a tkání. Tato migrace škrkavek může způsobit poškození různých orgánů (nejčastěji játra a plíce). Po uskutečnění migrace se larvy vracejí do střeva kde, už jako dospělci, parazitují a vylučují vajíčka, která odcházejí s trusem ven z těla. Příznaky této parazitózy jsou: u štěňat především zaostávání v růstu a nafouklé bříško, dále pak průjmy, nekvalitní srst, atd. Pokud je invaze škrkavek silná, mohou tito parazité ucpat žlučovody nebo i střevo. Diagnostika se provádí vyšetřením trusu a nálezem dospělců či vajíček. Léčba se provádí opakovaným podáváním tablet na odčervení. Také doporučujeme odčervit fenu týden před nakrytím a následně týden před porodem. Štěňata pak odčervujeme 2., 4., 6., 8., 10., 12. týden. Poté jednou měsíčně do věku půl roku a od půl roku jednou za půl roku (pokud se pes pohybuje v prostředí s vyšším rizikem, pak lze odčervovat každé 3 – 4 měsíce). Tablety proti vnitřním parazitům doporučujeme střídat, aby u parazitů nevznikala rezistence.

Ostatní vnitřní parazité:

Vlasovci (Trichuris spp.)
Pes se vlasovcem nakazí pozřením jeho vajíček, dospělci vlasovce se pak zavrtají do stěny tlustého a slepého střeva a mohou způsobovat zánět, krvácení a ztrátu bílkovin. Při masivní invazi pak může vzniknout nedostatek sodíku v krvi a nadbytek draslíku. Nedostatek sodíku může způsobovat záchvaty. Vlasovci se diagnostikují vyšetřením trusu. Léčba se provádí vhodnými tabletami proti vnitřním parazitům.

Kokcidióza (Isospora spp.)
Kokcidiózou onemocní především štěňata, která pozřou infekční vajíčka. Kokcidie ničí střevní sliznici. Hlavním příznakem této parazitózy je průjem, ve kterém může být i krev. Diagnostika probíhá průkazem vajíček v trusu psa. Léčba se provádí antikokcidiky, mnohdy je zapotřebí léčbu prodloužit a pravidelně trus vyšetřovat, než se podaří kokcidie zlikvidovat.

Giardióza
Giardiózu způsobuje parazit Giardia intestinalis, česky lamblie střevní. Lamblie je prvok. Pes se nakazí pozřením vajíček z kontaminovaného prostředí či vody. Giardiózou mohou onemocnět i lidé (způsobuje u nich poruchy jater). Příznakem je lehký či těžký průjem bez krve a hlenu. Může se objevit ztráta hmotnosti. Diagnostika se provádí vyšetřením stolice a dalšími metodami. Léčba se provádí antiprotozoiky.

4) Ostatní

Zvracení:
Zvracení je u psů do jisté míry přirozený jev. Dostavuje se při poruchách trávení, překyselení žaludku, otravách, infekcích, stresu, po příjmu špatně stravitelné či zkažené potravy, při alergiích, atd. Pokud je však opakované, je třeba uvědomit si pár skutečností:

  • pokud je to možné, odstraníme příčinu zvracení
  • lehké případy se dají řešit hladovkou a zpravidla nevyžadují další léčbu
  • hladovka: dospělý pes 24 – 48 hodin
  • štěňata max. 2 – 3 hodiny
  • u štěňat může při zvracení lehce nastat dehydratace, proto je vhodné konzultovat stav s veterinárním lékařem
  • pokud je zvracení opakované, úporné, s příměsí krve, provázené průjmem nebo se u psa objeví další příznaky (poruchy vědomí, třes, bolestivost břicha, potíže s dýcháním a polykáním) pak navštivte neprodleně veterinárního lékaře
  • tekutiny: na začátku zkusíme podat jen pár polévkových lžic, pokud pes nezvrací, můžeme postupně tekutiny pomalu přidávat (podáváme např. mírně osolený heřmánkový čaj, mírně osolenou převařenou vodu nebo rehydratační roztok)
  • dieta: několikrát denně malé množství potravy – uvařené (drůbeží maso s rýží, případně s mrkví) nebo lze koupit hotovou dietu (např. Hill´s i/d)

Průjem:
Průjem se může dostavit při infekčních onemocněních, otravách, po pozření olejů a tuků, při bakteriálním přerůstání ve střevě, při poruchách trávení, u alergií a autoimunitních onemocněních, parazitózách, atd.

  • pokud je to možné, odstraníme příčinu průjmu (např. zkažené krmivo)
  • lehké případy lze řešit hladovkou, v případě těžkého průjmu, průjmu s hlenem a krví doporučujeme navštívit veterinárního lékaře
  • hladovka: u dospělého psa 24 hodin u štěňat je hladovka jen krátká (max. 2 – 3 hodiny), u štěňat hrozí dehydratace dříve než u dospělého psa, proto doporučujeme navštívit veterinárního lékaře
  • tekutiny: zpočátku jen pár polévkových lžic, pokud pes nezvrací či se nedostaví opět průjem, můžeme postupně tekutiny přidávat (podáváme mírně osolený heřmánkový čaj, mírně osolenou převařenou vodu nebo rehydratační roztok)
  • pokud je ve stolici krev, po návštěvě veterinárního lékaře vysadíme stávající krmivo a nasazujeme dietu (klinickou či vařenou) s jiným zdrojem bílkoviny
  • dieta: několikrát denně malé množství krmení – uvařené, bez tuku (drůbeží maso s rýží a vařenou mrkví) nebo lze zakoupit již hotové diety (Hill´s i/d). Množství krmení se postupně zvyšuje. Ideální je přidávat probiotika (úprava střevní mikroflóry).
  • parazité ve stolici: zjišťují se ze směsného vzorku trusu sbíraného po dobu tří dnů, léčba je prováděna odčervovací kůrou, kdy se podává 4 dny po sobě odčervovací tablety, pasty, jednorázové ampule – vždy dle hmotnosti pacienta

Otrava antikoagulačními rodenticidy:
Antikoagulační rodenticidy jsou látky, které se využívají na hubení hlodavců. Principem účinku je blokáda kaskády srážení krve. Zvíře, které přípravek pozře pak umírá na vnitřní krvácení a nebo vykrvácí z banálních zranění.

V případě, že Váš pes pozře takový jed, neprodleně vyhledejte veterinárního lékaře a nezapomeňte vzít s sebou obal od přípravku! Pokud nemůžete sehnat veterinárního lékaře, můžete se pokusit vyvolat zvracení naředěným roztokem peroxidu vodíku (3% roztok naředit 1:1 vodou). Je však nutné veterináře určitě vyhledat.

Léčba se provádí podáváním vitamínu K, případně v pokročilých stádiích i transfuzí krve a infuzní léčbou.

Prevence: nepoužívejte tyto přípravky v místech, kde se pohybují psi, kočky a děti!

Otrava metaldehydem – moluskocidy:
Moluskocidy jsou látky, kterými se hubí plži. U nás je nejznámější Vanish, ale je jich celá řada. Metaldehyd způsobuje křeče, případně po delší době selhání jater. Nevýhodou je, že granulky moluskocidů psi rádi konzumují. Pokud se stane, že Váš pes tento jed pozře, ihned vyhledejte veterinárního lékaře a nezapomeňte s sebou vzít obal od přípravku. Jak bylo již řečeno, tento jed způsobuje křeče. Křeče se pak řeší podobně jako např. epileptické záchvaty. Pokud nemůžete sehnat veterinárního lékaře, můžete se pokusit u psa vyvolat zvracení podáním zředěného 3% peroxidu vodíku (3% peroxid ředit 1:1 s vodou).

Jestliže křeče ustanou, není stále vyhráno, jelikož metaldehyd výrazně poškozuje játra.

Prevence: nepoužívejte tyto přípravky v místech, kde se pohybují psi, kočky a děti!

Otrava nesteroidními protizánětlivými léky (NSAIDs):
Mezi nesteroidní protizánětlivé léky patří všeobecně známý Ibalgin, Paralen, Acylpyrin, Modafen, Ibumax, atd. K otravám nejčastěji dochází, když jsou tyto léky nevhodně skladovány a pes se k nim může dostat. K otravě stačí, když pes pozře pár tablet, u malých psů i jednu. Dále k otravám dochází z neznalosti majitelů, kteří v zájmu ulevit mazlíkovi od bolesti jemu takovou tabletu (nebo tablety) podají.

NSAIDs při dlouhodobém podávání nebo při předávkování působí na sliznici žaludku, kde vznikají eroze a vředy. Dochází ke zvracení, bolesti břicha, krvácení do trávicího traktu. Na NSAIDs jsou také citlivá játra a ledviny. Při předávkování hrozí jejich trvalé a nevratné poškození. Tato otrava může končit i smrtí.

Pokud zjistíte, že Váš pes pozřel třeba i jednu tabletu protizánětlivého léku pro lidi, neprodleně vyhledejte veterinárního lékaře. Jestliže se k lékaři nemůžete dostat, pak můžete zkusit vyvolat u psa zvracení podáním ředěného 3% roztoku peroxidu vodíku 1:1 s vodou.

Prevence: nenechávejte protizánětlivé léky volně ležet. Nikdy svému psovi nepodávejte léky bez vědomí veterinárního lékaře, natož pak lidské léky.

{tab E-shop}

 

Všechny potřeby a výrobky najdete v našem e-shopu v kategorii

ZVÍŘÁTKO - PES

E-SHOP

Otevírací doba

Pondělí 08:00 - 18:00
Úterý 08:00 - 18:00
Středa 10:00 - 18:00
Čtvrtek 08:00 - 18:00
Pátek 08:00 - 18:00
Sobota 09:00 - 16:00
Neděle 09:00 - 16:00
Svátky 09:00 - 16:00

Adresa

Veterinární klinika

Medkova 1723/6
Hradec Králové 50002

tel. +420 495 532 233
tel. +420 777 553 220

Partner

 

Kartotéka

KARTOTÉKA
připravujeme.